Magoři za volanty

Jezdím občas taky rychle, ale nikdy tak, abych ohrozila ostatní. Bohužel některým pánům by se mělo bouchnout pěstí do nosu a nakopnout  dole, aby si uvědomili, že nejsou na silnici sami a ne vždy za ně musí ten druhý myslet.

Tento týden už podruhé jsme s naší malou Nicole Amy unikl o milimetry bouračce. Nejpve nás málem nabořil jeden idiot přímo před barákem. Celou cestu se na nás lepil a v okamžiku, kdy jsme i s tatínkem odbočovali do vjezdu, vymyslel si předjíždět. Nezabralo ani víc včasné upozornění blinkrem, že budu za chvíli odbočovat. Měl pak prdel staženou, když to měl s bržděním jentaktak.

Další guma řídila kousek po sjezdu z dálnice. Před zatáčkou, za níž je křižovatka, je úmyslně umístěna značka s omezenou rychlostí na 70. Právě, když jsme odbočovali na této křižovatce a dávali přednost protijedoucím vozidlům, vyřítila se tahle lama ze zatáčky nejmíň stovkou a přímo na nás. Opět gumy hvízdaly, bruslil za námi ze strany na stranu a kdybych nepopojela, byl by v nás.

Fakt mě štve, že musím neustále myslet za druhé a předvídat tyto situace. Vždy tedy  pozoruji vše, abych mohla včas zareagovat a uniknout těmto zbytečným situacím. Občas si přijdu jak v autoškole, kde blikají půl kilometru před sjezdem a na křižovatce raději déle počkají. Bohužel pravidla nikomu v poslední době nic neříkají a zřejmě ani cedulka, že je dítě v autě.

Pokud se někdo jen lehce opře o mé auto a bude to jeho vina, tak se měním v pitbulla a to nikomu nepřeju.